na Blog.cz

Tak se naskytla vhodná záminka k napsání nějakých memoriálů, a sice sraz, spíš takový spíšek, v Pardubicích.

Přeskočím úvodní pasáž, jen se zmíním, že cestou do Pardubic jsem výjimečně navázal kontakt se sympatickou slečnou, čímž jsem oprášil mé instinkty dravé šelmy, konkrétně Lva Saloního :D Hahaha.

No každopádně na nádraží na mě čekala početná skupinka, celá polovina účastníků, ve složení Tior, mimamo a JayJay. Nejdřív jsme šli na zastávku, potom koupit lístek, abychom se vrátili na zastávku a zjistili, že zde sice staví sympatických 10 trolejbusů a 30 autobusů, ovšem každý z nich jede cca dvakrát denně. Ve finále to pro nás znamenalo procházku neznámými končinami. Za kterou jsem byl nakonec rád. Nebylo kam se hnát a v Pardubicích jsem ještě nekráčel.

Když jsme dorazili, již tam na nás čekal "Robert" ve kterém jsem až po pár zamyšlení ohbalil "Drobet" :D Za okamžik se až z Kutné Hory přiřítil vlasatý metalista a znalec klingonské gramatiky, Peping. Takto nás šest jsme seděli a povídali si a jedli.. jo a pili. Tento náš počet jsem okomentoval hned při příchodu známým citátem "ty srazy jdou do prdele". Ale lhal bych, kdybych sem jel s jiným přesvědčením.

Tak velice zaujal mě Drobet, kterého jako jediného jsem viděl poprvé. Nejdřív mě zaujal oblečením, které jsem mu samozřejmě pochválil a potom hlavně tím, že nás pořád někam tahal, neklidně těkal po místnosti a hlavně pak rozích. Jakožto slušný chlapeček jsem až příliš pozdě pochopil, že mu jde o jakési hulení či co. Což by mi ani moc nevadilo, kdyby do toho netahal malého velkého JayJaye a kdybych mu nemusel kupovat cigarety A kdyby z něj vylezlo i něco jiného, než právě na zmiňované téma. Kdybych měl parafrázovat Likandra, "nepřijel jsem na sraz načichnout.. sračkama". Ale každého věc, můj vztah se k ním nijak nezměnil.

JayJay byl opět povětšinou tichý a blískl se když si nechal v baru batoh a my ostatní se blískli, když jsem přesto odešli (zapomněli jsme). Mimamo byl chudák taky celý zaražený, asi ho znechutilo moje neustálé remcání o ničem. S Pepingem jsme řešili mnoho vážných témat a musím ocenit, že vždy dal očividně najevo, že ho štvu a následně na vše zapomenul. Ve vlaku jsme pak probírali jeho hudební začátky.

Tior pokud si to čte, byl opět nudný, nezajímavý, přitroublý. Pokud nečte, tak člověk kvůli kterému jsem vlastně přijel. Mohl jsem se mu vyplakat na rameno a sdělit mu ty důvody proč jsem tak zalezlé.

No a na závěr by se hodila nějaká fota a dokonce přidám i jedno video. 

Už se mi to nahrává, tak mezitím bych mohl ještě něco připsat. Asi bych se spíš měl omluvit za "napiš-co-ti-přijde-na-mysl" způsob podání :)

Tak tady foto na facebooku http://www.facebook.com/album.php?aid=2045236&id=1358106386&saved#!/album.php?aid=2045236&id=1358106386 a tady video na youtubu http://www.youtube.com/watch?v=MZD_0f81tvM.

Tenhle článek jsem chtěl a měl napsat už dáávno. Docela smutný, že mě k tomu přinutila až vyšší dávka alkoholu v krvi :) No nic, účel světí prostředku. Snad se vyvaruji velkých hrubek. Ti co ještě občas zabrousí na můj blog, jistě patří mezi ty, kteří si všimli, že nejen na tomto blogu, ale celkově na tzv. freeware scéně jsem již dva měsíce nezvěstný. Skoro tři roky jsem "byl všude" a zničehonic jako když utne. Jako kdyby mě přejelo auto :)

Moje třetí cesta do Brna, během krátké doby, směřovala na 6.sraz VCH. V Liberci ani Praze jsem nebyl, takže jsem se na sraz celkem těšil. Zvlášť když účast slibovala úplně jiné tváře, než na které by bylo možno narazit na území čech.

Cesta z Nezvěstic probíhala bez problémů a za pět hodin jsem byl v Brně jak nic. Poslední etapa Praha- Brno probíhala v legendárním IkkjuBusu, který sice nedosáhl efektivity Student Agency, ale zato jsme mohli zastavit v klidu jak na jídlo, tak cigaretu či močení. Po cestě pak mohli diskutovat, či soutěžit v hádání vzdáleností mezi městy, s Pepingem a Micro-Icem.

Když jsme po bezvadné navigaci Pepinga dorazili na místo činu, už na nás čekali PepiCzech, DDL Blue, Zikker, Akhera, fire.js, Dzarda a tito100. Za chvíli dorazili východočeši Juk-Ben, mimamo a JayJay ke kterým jsem si z lítosti přisedl na opačný kout místnosti, načež jsme se za nimi přesunuli všichni. Někdo mi tu ovšem chyběl- byl to Tior. Následně psal, že se probudil neznámo kde a že zřejmě nedorazí.

No a pak se začalo hodovat. Já jsem si dal dvě palačinky se zmrzlinou a v očekávání nejrychlejšího obsloužení, jsem mezitím mohl přivítat Šunyho, počkat až všichni dojí a až pak si zmíněnou pochutinu dopřát. Kromě kyselých malin, mě překvapily také skořápky ořechů. Na obalu varování nebylo.

Když většina dojedla, začalo tradiční vytahování notebooků a přeměnění hospody u Seminárů v centrum české freeware scény. Chyběl snad jen FiolaSoft. Největším klenotem byl určitě Cubesis II. Bohužel zájem byl tak obrovský, že jsem se ani k jedné přednášce neprotlačil. Akhera ukázala karetní hru Two Colonies, mimo jiné i mód dvou hráčů proti sobě. U JayJaye bylo možno zhlédnout ukázku z plošinovky, kde hrajou hlavní roli useknuté hlavy uživatelů VCH. Zikker předvedl, od minula už hratelnou, nově vyzdobenou dvojku hry Square. Já jsem většinu tohoto času propařil a zároveň předváděl, předělávané Brouky, kde je kromě dalších inovací, nyní možnost hrát ve dvou na jednom počítači. Ostudu jsem neudělal a postupně porazil všechny zvědavce. Trochu neplánovaně jsem připomněl i Modrou Planetu. Ani celé klubko inteligence nepřišlo na první hádanku a jen mě utvrdilo v žalostnou potřebu nápověd. Avšak další aspekt hry- střelba, se mimamovy jevila jako povedená.

Kapitolou samou o sobě byla jedna ze servírek. Živě se zajímala o to, co to všechno je a dokonce si vyžádala osobní konzultaci u stolku, kde si vyzkoušela nejdřív Brouky a potom i Čtyři krá*y. Myslím, že to bylo zpestření. Podobně jako servírka v Liberci, která sice přítulná nebyla, ale její portrét jí úsměv vyloudil.

Mezitím kolem prolétl Makan, který jak jsem záhy zjistil, mluvil stejně jako můj bývalý šéf ze Zlína. Po tomto období se rozdělení stolů na tři začalo obrazet i ve třech skupinkách, které se začli věnovat vlastním činnostem.

První stůl byl nejpočetnější a obsahovat naše mladé naděje. Zde se většinou pařili hry, vedli debaty o koncích her a nechyběli zde ani dvě děvčata, která jak se objevila, tak zmizela. U druhé nejmenšího stolu jsem seděl já, fire.js a Šuny. Zde se vedli konverzace o běžných věcech. O fotbale, nářečí, holkách a o tom jak jsme izolovaný. V koutě vlevo se vedli ty nejintelektuálnější diskuze. Není divu, seděli zde ti nejstarší. Popravdě těžko říct o čem se bavili, protože stejně bych tomu asi nerozumněl.

Postupně hosté (a servírky) odcházeli a zasvěcení se začali přít o to jak zviditelnit Krevetu a vůbec, jak na to ještě lépe. A když už se to všechno rozpustilo..tak dorazil Tior. Nakonec mu to za to stálo. Na jednu stranu jsem byl rád, ale znamenalo to zem a jak jsem později zjistit i sežraný sendvič. Na závěr jsme v kruhu před hospodou poděkovali zoomovy za super sraz a rozprskli se do okolí. Já, Akhera a Tior jsme zamířili směr Královo Pole (ty vole), kde jsme si dali repete v přespání u Akhery na koleji.

U Akhery začala druhá část programu. Postupně jsme si střihli Brouky. Opět nebyl autor pokořen. Hrdinové nebes byli také už dlouho v plánu. Bohužel těžko říct kdo byl nejúspěšnější. Pak jsem navrhnul bowling z roku 87. Fotografie může svědčit, že jsem byl nejlepší vrhač. Musím říct, že tato hra mě bavila nejvíc. Vymýšlení taktik a vůbec objevování hry mě neskutečně bavilo. Došlo opět na Two Colonies. Trochu jsem zapomněl systém, ale rychle se do toho dostal a nakonec po 40-ti minutové hře Akheře podlehl. S Tiorem jsem musel prodloužit sérii vítězství v Pro Evolution Soccer, ale už první zápas jsem prohrál 2:1. Pak však vyhrál 2:0, takže jsem postoupil :)) Dále jsme na dvou počítačích vyzkoušeli (já moc ne) FreeSpace 2, což je takový pokračovatel Descentu. Ještě se dostalo na klasiku v novém hávu- Scorcher. Akhera vyhrála 8:1:1. Když jsem se pak rozesmál při zametání postele, pardon podlahy, protože jsem vzpomínal na Chucka Norrise, mohli jsme jít spát.

Krom ledničky, která mi tentokrát předla hned u hlavy, jsem se potýkal i tvrdou zemí. Během noci jsem se nejednou probudil a nemohl hýbat rukou. Účel však země splnila.

Nový den jsme hráli další hry. Tiora jsem nejdřív, včetně Akhery porazil ve Scorcher, pak v Mortal Kombatu 3 a vrchol potupy byla prohra v PES 3:3 po penaltách.

Potom jsme se s Akherou s poděkováním rozloučili a vyrazili na nádraží. Tam opět probrali maďarštinu a tentokrát spolu vyrazili směr Pardubice. Po cestě jsme hráli fotbal už spolu, Tior je můj kamarád a já ho už nechtěl dále zesměšňovat. Z Pardubic šup do Prahy, pak do Plzně a pak domů.

Sraz se mi líbil, zvlášť rád jsem za poznání Šuny a Makana. Vůbec jsem se utvrdil v tom, že v Praze je blaze, ale v Brně jsou lepší lidě, takové srdečňéšejší. Škoda, že jakési příště už bude zas jinde, ale uvidíme no. :) Pár fotek mám, ale nemám zrovna baterky do foťáku, tak jindy.

Dnes vám nabídnu z archivu 6 kameňáků, které mají krom toho společný formát dvojokénkových "komiksů". Pokud nepřečtete, což je dost možné, pod obrázkem jsou texty opsané.

V pátek 22.1.2010 se konal malý undergroundový srázek v Brně v rámci tzv. dýchánků, jenž byl v pořadí již desatý. Nakonec se nás sešlo, pokud dobře počítám, deset (Akhera, Dzarda, fire.js, já, Likandro, PepiCzech, Tior, tito100, woozie, zikker). No a tuto akci ve znamení desítky vám dnes přiblížím tzv. z pohledu první osoby.

Nehodlám přestat psát blog, ani skoncovat se životem. Spíš něco mezi..dnes- asi za hodinu- naposledy vyrážím do práce. Tedy do té do které jsem posledních čtyři a půl roku chodil. Vždycky jsem říkal, že tam jsem spokojen, ale poslední měsíce jsou vážně krušné a mínusů už je víc než plusů. Hlavní vinu na tom má druhá nově otevřená filiálka v Plzni (..dělám v Kauflandu), která sputila kolotoč událostí na jejimž konci pro mě bylo tohle rozhodnutí.

Je tady nový rok a hodně lidí toho využívá k rekapitulaci roku uplynulého. Řekl jsem si, že bych se o to také pokusil dřív než to zapomenu a bude pozdě :) A taky proto, že rok , který přitáhne:)..alespoň v tom virtuálním světě, předvším spojený s komunitou vch.

Další várka krátkých kresených fórků má společného jmenovatele: americké televizní seriály. Znamená to, že mnohdy ani seriál nepoznáte. Což je na jednu stranu blbé, ale na druhou snad potěším toho kdo pozná :)

V šuplíku se mi válí spoousta takovýchto malůvek, které jsem kreslil v práci při svačině. Polovinu sice němůžete pochopit, ale i ta polovina dá na hodně. Tak jsem se rozhodl, že budu vybírat ty zajímavější a jestli se ani jednomu nezasmějete, to by v tom byl čert :). Kvalita kresby není nic moc a psát taky moc neumím a o kvalitě fotek ani nemluvím..snad se vyznáte a alespoň něco pochopíte. Začnu jen jedním, protože původně jsem něco takového v plánu neměl a jen jsem chtěl jeden poslat kamarádce.

Většina z mých pěti čtenářů zřejmě ví, že se živím doplňováním zboží (dnes již půl na půl s pokladnou :( ) v obchodním řetězci Kaufland. Jelikož to brzy bude již pět let, kdy jsem tam přišel hledat štěstí, zažil jsem, nebo slyšel, mnoho zajímavých historek. Za obecně nejzajímavější rubriku, a jelikož jsme v Česku i nejpočetnější, jsem zvolil zloděje, chmatáky a to jak hloupé, tak chytré až to bolí. Prosím neberte tento článek jako návod.

Na začátku bych rozdělil ony živly na tři skupiny.